Zpět na úvod
 
 
 
 
 
 
OK5IM

stránky ok5im.com, anteny-zach.cz, antenyzach.cz, radio-shop.cz

co najdete na mých stránkách:

širokou nabídku antén na radioamatérská KV a VKV pásma, profesionální pásma a příslušenství
součásti na stavbu antén, pokud si ji chcete vyrobit sami i včetně případné rady nebo pomoci s řešením
stručný popis antén v každé kategorii
do nabídky jsou vybírané jen modely, které lze reprodukovat, prošly praktickými zkouškami, jsou na ně dostupné vhodné materiály pro sériovou výrobu
využívám vlastních forem na lisování některých plastových dílů
absolutní většina nabízených antén byla mnou osobně otestována nebo provozována, hlavně v contestech na KV a VKV nebo zapůjčena a přáteli vyzkoušena v praxi provozem
profesionální antény jsou navržené na klasická profi pásma nebo pro konkrétního zákazníka podle individuálních požadavků
antény jsou navržené a optimalizované v NEC programech

na stránce dole najdete aktuální info o mém plánovaném contestování v roce 2015
odkazy na videa - "CW borci"


Trochu povídání, jak je to u mě s anténařinou a vysíláním.

Anténařina - duchařina ?

To je v mém životě stejně jako s vysíláním. Jako malý jsem koukal v dílně otci pod ruce, ze začátku jen z čisté dětské zvědavosti, s čím si to hraje. Později otec pochopil, že bych se mu u toho hodil a tak mě používal jako živý držák. Pamatuju si na galeje, když jsme svrtávali antény a já jednou rukou na konci podpíral ráhno a držel u zasunutého prvku vodováhu, piloval prvky. S přibývajícím věkem už nešlo jen o hrubou námezdní sílu, ale začal jsem pod vedením "velkého učitele" pronikat do tajů a zákonitostí jak mechanických a řemeslných, tak elektrických. Zasvěcovací rituál trval desetiletí, vyrobili a vyzkoušeli jsme desítky modelů antén na VKV a KV. Z VKV antén nám prošlo rukama snad "všechno", co bylo od 60-tých do 80-tých let u nás a ve světě publikováno (tady trochu přeháním HI). Dostat se v době železné opony k informací z imperialistického světa, bylo unikum, ale taky to mělo nádech kouzla a zakázaného ovoce. Jen namátkou si vzpomínám na tehdy "zázračné" antény s exotickými názvy Cue-Dee nebo Chen-Cheng. Hodiny jsme strávili laděním, ať už doma na dvorečku nebo pokusně na poli 15 km od Hradce, kde bydleli babička s dědou a je to na pěkném vyvýšeném místě nad Hradeckou rovinou. Vlastní vysílání na vyrobené antény už bylo jen třešničkou na dortu.
Kolikrát se i stalo, že při pokusech, stavění nebo skládání nám antény spadly a pak to znamenalo všechno znova.
Jednou při závodech na Zbinošském kopci u Větrného Jeníkova nám spadnul při skládání duralový 18m stožár doma dělaný z 3m trubek a jedna se ohnula. Hororem byla cesta zpátky, kdy trubka ohnutá jako "myslivecký roh" byla přesně naladěná a houkala na střeše auta celou několikahodinovou jízdu různé tóny podle rychlosti.
To byly časy ryzího nadšení, zkoumání, ověřování a zábavy.
Současně s tím jsme rozšiřovali dílnu, strojní a měřící vybavení do současné podoby. Od 90-tých let přibyla nezbytně k vybavení i počítačová technika a později anténní analyzátory. 
Moje nynější povolání a koníček zároveň je už jen nevyhnutelným vyústěním životní cesty spojeným s radiovými vlnami, hliníkem a dráty.
A duchařina ? Ta se bohužel, nebo bohudík, nekoná. Všechno má jen logické souvislosti a po těch všech letech už vím, že mnohdy i velice jednoduché. A v dnešní době počítačové simulace a anténních analyzátorů je k dispozici neuvěřitelný potenciál, který spoustu osvětlí předem a ušetří čas. Ale to kouzlo tajemna z dřívějších dob v tom trochu chybí. 


 
Proč rád závodím?

Setkával jsem se s vysíláním od dětských let, co se pamatuji. Později, tak od sedmi let, jsem jezdil s otcem OK1WB (OK1WBK) na velké závody s kolektivkama OK1KHK a OK1KQT, jenže mě ani nešlo tak o vysílání, jako o atmosféru, pálení ohně, opékání buřtů, dospělácké debaty, vtipy. Dodnes vzpomínám na srandu a vtipy s Honzou OK1IA (OK1DMX), Vaškem OK1MWA, Zdeňkem OK1VGS a dalšími. Pak šlo také o příjem TV a rozhlasu z vysokých kót, kde zahraniční stanice, které jsme v té době hltali, hrály na kousek drátu. V pubertálních letech vybaven stereo magnetofonem a radiopřijímačem byl pro mě výjezd na "závody" svátkem.
Až někdy kolem roku 1984 při studiích na elektroprůmyslovce v Pardubicích mě vysílání učarovalo. Přišlo to tak nějak samo, o prázdninách nebylo co dělat a tak po serii postavených zesilovačů, tunerů a RC souprav přišel nápad v rámci rozvíjení elektrotechnických dovedností postavit věc, která nejen přijímá, ale i vysílá a člověk do ní může povídat a na jiném místě ho někdo podobně zapálený poslouchá. Mým prvním transceiverem byl Kentaur s 5W zesilovačem a digitální stupnicí. Mám ho jako nostalgickou vzpomínku dodnes, i když nyní už se jen občas pokochám pohledem, jak stojí na poličce. Počinem bylo získání nejprve koncese operátora v kolektivní stanici, později vlastní, tehdy mládežnické, koncese OL5VJT. Hodně v té době frčelo vysílání přes převaděč, bylo to pohodlné a přes "Céčko" to chodilo po celých Čechách. Byly to prázdniny, které jsme s bráchou proseděli u FM transceiveru místo prohánění holek. Byly to každodenní skedy a "bláboleni" přes převaděč s podobnými nadšenci, vzpomínám, že to hodně často byli kluci z Chocně OK1KQW - Jarda  OK1DUO a Miloš OK1UOW.
Drželo mě při tom počáteční nadšení, ale nebylo to ono, stále tomu něco chybělo a někdy jsem měl i strach, že na moji výzvu zavolá někdo cizí a já si s ním budu muset povídat a nevím o čem. A tak přišlo na řadu vyzkoušet zúčastnit se závodu..a bylo to! Nastalo to pravé zapálení pro věc. V závodě jsou zbytečná slova na škodu, zdržují a stanice volají za účelem co nejrychleji udělat spojení a jít na další, velkou roli v úspěchu zde hraje hbitost, znalost pásma, taktika závodu i když dnes je úspěch podmíněn z velké části špičkovým technickým vybavení a lokalitou odkud se vysílá.
Od té doby jsem až do roku 1990 nevynechal jediný závod, zůčastňoval jsem se i závodů okolních států - oblíbený SP9contest, Adria contest, BBT atd..pak přišly rodinné povinnosti a nadšení tak trochu ochladlo, ale v poslednídobě letech mě opět závodění bere. I když dnes už to nemá takové kouzlo, karty jsou většinou vlivem QTH rozdány dopředu..

Dlouho jsem nevěděl proč a z čeho pramení moje obavy z běžných "povídacích" spojení, léta jsem se nad tím zamýšlel, až jsem na to přišel. Při vysílání člověk vede vždy monolog, nevidí ani neslyší toho druhého a já právě naopak pro běžný rozhovor potřebuji druhého vidět a slyšet, jak se říká z očí do očí.
No a tak stiskávám PTT tlačítko začátkem závodu a s koncem závodu transceiver vypínám...
...a pokecat si s přáteli je přece jen lepší u skleničky vína nebo pullitru piva.
Tak to je důvod proč jen závodím...
 

A ještě jeden čistě osobní názor.
(napsáno v roce 2001 - další řádky k tématu jsou pak na této stránce níže)
Nechci se nijak dotknout telegrafie a telegrafistů, spíše je obdivuju, ale po praktické stránce a při dnešním stavu techniky a komunikace považuju provoz morse za spíše nostalgickou věc a tak mě docela štve, že u nás na základě znalosti nebo neznalosti telegrafie je mnoho dovoleno nebo zakázáno a stále ještě možnost vysílat na KV je podmíněna znalostí telegrafie, ten důvod opravdu nechápu. Myslíte, že to je tím, aby se selektovali dobří operátoři, kteří nebudou dělat na pásmech OK značce ostudu? A opravu myslíte, že to je tou znalostí telegrafie? Na VKV i KV pásmech jsem slyšel spousty OK stanic, výborné CW operátory, kteří dělají DX stanici nebo běžné spojení na SSB a "matlají" při spojení dohromady němčinu, angličtinu, češtinu i ruštinu, jen aby to spojení udělali. Není právě v tomhle ta ostuda? Já myslím, že když někdo telegraf neumí, nebude se do CW spojení pouštět. Je přece snadnější dělat spojení na SSB než se pouštět do záludností CW spojení. Ale neznalost jazyka u jinak výborného telegrafisty je věc horší a tak na SSB je ta ostuda spíš větší a řekl bych i častější....
Nemusíte se mnou souhlasit, ale považuji znalost telegrafie pro vstup na KV pásma nebo výši povoleného výkonu vysílače za naprostou zbytečnost a nesmyslné omezování. Daleko důležitější je praxe v počtu spojení, než v rychlosti přijímání CW znaků..
A tak telegrafem mě uslyšíte jen v případech největšího zoufalství, kdy to v závodě už jinak nejde. A to ještě že existují užitečné hračky jako je počítač, zvuková karta a různé softwerové analyzátory a klíčovat lze přímo z většiny deníků..HI



Další koníčky:
Mezi moje další koníčky patří muzika - pasivně poslechem, cokoliv kromě dechovky, dříve jsem poslouchal nejvíce rock, art rock, hard rock 70. léta do současnosti, třeba Jethro Tull, Pink Floyd, Mike Oldfield, AC-DC, Black Sabbath.a spousta dalších i českých, seznam by byl opravdu dlouhý, prokládal jsem to klasikou Bach, Beethowen, Vivaldi, Čajkovský, Debussy. V posledních několika letech jsem se vrhnul hlavně jazz a blues.
Souběžně s poslechem jsem se věnoval hlavně v 80-tých letech stavbě zesilovačů a reprosoustav, dnes spíš experimentuju se zvukem továrních přístrojů, hlavně z let 70-80, zlaté éry audia, kdy se na materiálech nešetřilo.
Při poslechovkách pak mladší audiofily neustále překvapuje, jak takové stroje hrajou a za jak malý peníz lze sestavit dokonalý zvukový řetězec.     
Dalším koníčkem je literatura - spíše naučná z různých oborů vědění, o principech a názorech, myšlenkách o životě, psychologii i parapsychologi, záhadách a tak..z technické literatury, kromě elektro a věcí kolem antén, nejčastěji o letectví a pilotech v Anglii. Detektivky - kriminálky - ne jen knihy, ale i v poslední době hlavně ve filmové podobě a to i seriály, ne žádné krváky a ani akční, spíš takové, kde popisují myšlenkové pochody jednotlivých postav, klasickým představitelem je Sherlock Holmes, Slečna Marplová...
RC modely - pouze větroně, to má to správné kouzlo, boj s přírodními zákony udržet letadlo co nejdéle ve vzduchu.Žádný rámus, smrad a mastné ruce od spalovacích motorů nebo věčné nabíjení akumulátorů do elekter. Jen ticho, vítr, vzduch, termika.Ale tenhle koníček leží už dlouhou řadu let ve skříni
Cyklistika - jestli se mému občasnému projíždění tak dá říkat. Člověk je od přírody tvor lenivý a já to nějak pociťuju obzvlášť
 

Pár životopisných dat:
Narodil jsem se v Blížencích roku 1968. Mé dětství a život je spojen s Hradcem Králové a jeho částí Malšovice, kde kousek od baráku jsou lesy, luka, slepá ramena Orlice. Školákem a studentem jsem byl do roku 1990, základek jsem vystřídal několik, jelikož naší třídu neustále přesouvali, když se různé školy v 70-80tých letech ve městě rušily a stavěly nové. Pak následovalo dojíždění na elektro průmyslovku do Pardubic (SPŠE) a ČVÚT do Prahy.

Původní řádky o CW jsem napsal někdy v roce 2001

Jak je to ale s tou telegrafií doopravdy teď ?

Leden 2007

Za poslední rok se ale hodně změnilo v legislativě a já "přičuchnul" ke krátkovlným contestům. Svým kouzlem mě chytla dolní pásma, svojí romantikou tiché noci, lampičce vykreslující osvětlený kruh na stole a měnící se signály přicházející během noci z různých konců světa.
No a taky začínám přemýšlet, že se konečně naučím tu "strašnou" morseovku...přece jen zvuk klapajícího telegrafního klíče k noci nějak pasuje.
Takže alespoň u mě měla změna povolovacích podmínek - na KV bez zkoušek morse - právě ten impuls telegraf se naučit. Asi v tom hraje roli i ta dobrovolnost a ne povinnost.

Leden 2008

Tak jsem si říkal, že už asi dozrál ten čas sem do těch míst doplnit novou info.
Konečně jsem se po několika měsících sbírání sil a občasného trénování na sucho odvážil udělat nějaké to CW spojení. Zatím jen v Contestu typu 599 NR, ale na trénování dobrý a hlavně mě tím opouští tréma ze zavolání CW, která mě stále ještě drží i po několika měsících od prvního spojení (první bylo v LZ DX contestu vloni). Od té doby jsem udělal cca 1000 závodních QSO a telegraf se mě začíná líbit čím dál víc.
Jojo, asi platí, že když něco není povinnost, ale radost nebo chuť poznání, jde to tak nějak líp.

Leden 2009

Mimo SSB ligy, OMAC a pár spojení v contestech na 2m jezdím teď CW contesty, jen tak pro radost, deníky neposílám. Vyjímku s SSB ale udělám v CQ WW. Né snad že bych na SSB zanevřel, ale CW mě teď baví.

Leden 2013 - doteď

CW mě stále baví a čím dál víc :-)
občas udělám i pár stovek spojení v nějakém RTTY contestu

 

Contestování 2013

2 wire contesting
Vytvořil jsem si vlastní soukromou kategorii, kde bojuji sám se sebou. Je to jen zábava, žádná honba za absolutním výsledkem, ale pokus, kolik se toho dá udělat na dva dráty, většinou "lážo plážo" - žádný 100% nasazení a využívání času contestu, z 24 hod contestu se tomu věnuji tak maximálně 12-16 hod, častěji i míň, podle toho jak mě to zrovna baví. Jen pro úplnost - jezdím klasiku = jedno rádio, jedno VFO, žádný cluster, skimmer nebo 2 přijímače.

V současnosti používám - testuji tyto dva dráty:
zepeplinku 2x20m + 18m žebříčku k tuneru a od něho 35m koax kabelu k tcvr
drátový vertikál 6,6m + 4 radiály 6,6m (radiály slouží současně jako kotvy, zářič je namontován na 7m teleskopu, který je postavený na 3m dlouhé Al trubce, pata je tak 3m nad zemí) + 8m dvojlinka k tuneru a opět 35m koax kabelu k tcvr

Z jara to trochu přeorganizuji, abych zkrátil napaječe. Na podzim jsem přestěhoval tcvr pryč z dílny, protože jsem se tam už se vším nemohl rozumně vejít a vertikál jsem postavil v lednu v "optimálním" počasí na stavbu antén, tak jsem to řešil cestou nejmenšího odporu, tedy ne toho v napaječi, ale v pohodlnosti a rychlosti stavby.
Jarní úpravou instalace chci také eliminovat nepohodlnost, že při změně pásma musím běhat do dílny ladit tunery.

A jak to funguje ? dobře, snad i překvapivě. Nepatřím na pásmu sice mezi big guns, což se 100W ani nejde, ale co slyším udělám, i pokud je pile-up, tak nejčastěji na první-druhé zavolání. Dá se s tím jet dobře i RUN, jen se nesmím tlačit do hlavního segmentu, ale vykukovat na horním okraji.
Příklad - UBA DX contest CW - pracováno 10h, v logu 500 QSO. Dal jsem si tuto hranici, takže když jsem ji kolem poledne dosáhl, vypnul jsem rádio a šel si nacpat pupek nedělním obědem i když se ještě dalo 2 hodiny do toho bušit a v noci jsem se dobře vyspal.

 

Contestování 2014

Vzhledem k minimu volného času v roce 2014 jsem zkoušel v contestech průběžně testovat a porovnávat rotační dipóly a vertikály na pásmech 14-21-28 MHz.
Rotační dipóly byly umístěné v různých výškách od 7 do 12m. Vertikály umístěné na zemi, na cca 3m nevodivém stožárku nebo nad plechovou střechou garáže nebo anténa Tripleleg na 15m laminátovém teleskopu.
Koncem roku jsem se rozhodl přestěhovat jedno vysílací pracoviště na chalupu na vesnici vzhledem k neustále narůstajícímu rušení ve městě. Nastala tak možnost dalších experimentů. Pro vyzkoušení QTH jsem hledal vhodnou univerzální anténu. Vznikl tak popis antény DELTALOOP zde 


 

Contestování 2015

Pro letošek plánuji pokusy na vesnickém QTH. V první fázi pořádné provozní otestování navrženého DELTALOOPU v osobní "závodní" kategorii 1 wire contesting a posléze porovnání s dipóly, na vyšších pásmech s rotačními dipóly a vertikály.
Času ale bude málo, jelikož postupně během dubna-května-června budu stěhovat výrobu do nových větších prostorů, ale 120m2 dílny ergonomicky uzpůsobených pro výrobu antén je inspirací k dalšímu vývoji, jak nových modelů tak technologie výroby.
Po přestěhování mám nainstalované na podzimní contestovou sezónu zatím provizorní drátové antény
- dipóly na 3,5 a 7MHz, na 14MHz dva zkřížené dipóly
Další anténní úpravy přijdou až z jara 2016 včetně výměny antén na 144MHz

 

Videa "CW borci"

níže jsou uvedena některá videa z provozu cw Operátorů
postupně je budu doplňovat, když nějaké zajímavé objevím

UA5C  http://www.youtube.com/watch?v=xesNRHcVnjI

RD3A - EF8M  http://www.youtube.com/watch?v=eLT4p55vJT8

 

..a naslyšenou v nějakém contestu!
 

 

 

 

design a obsah OK5IM 2010-2013